Zaprvé. Díky své znalosti výpočetní techniky jsem dostal přístup prakticky ke všem informacím ohledně mé přítelkyně. Veškeré konverzace, ICQ, chaty, mail, dokonce i SMS, vše je nyní pod mou kontrolou. Je to v pořádku? Není. Není to správné, slušné, fér a dokonce ani legální. Ale pomáhá to.
V první chvíli jsem se samozřejmě zhrozil. Protože přes veškeré šmouhy na našem vztahu jsem stále doufal. Že se to zlepší, že ji to přejde, že zas bude líp. Díky přístupu k těmto informacím jsem zjistil, že jsem opravdu idiot a nejsem to asi jen já kdo si to myslí. Nuže, přítelkyně mě má stále ráda, stále se mnou hodlá žít, ale její srdce už je jinde a kdyby nebyla takový nebetyčný srab, tak už je pryč u svého snědého svalovce ze severní Afriky.
Na druhou stranu mi to může v lecčems pomoci. Protože jako bych už teď nebyl idiot, hodlám postoupit na další level debilství a ubohosti a dát jí poslední šanci. Proč? No to sám nevím. Stále ji miluju i když to bolí. Stále si totiž myslím, že je tato situace pouze dočasná a přítelkyně přijde k rozumu. Ostatně to by dospělá žena měla zvládnout. Všichni v mém okolí tvrdí, že přece nemůže být tak hloupá. Přátelé! Je!
Naskýtá se tedy otázka co s tím. Kdybych poslechl všechny okolo, už bychom spolu asi nebyli. Při sobě nás však drží pár věcí. Jednou z nich je..... majetek. Celou naší společnou cestu projektovanou jako "nadosmrti" jsme si vše pořizovali společně. Někdy z vlastní vůle, jindy to prostě jinak nešlo. Což znamená současný stav, tedy vlastnictví dvou nemovistostí a jedné hypotéky. Pokud tedy dojde k rozchodu, přijdou velmi silné komplikace. Náš nyní dostavovaný dům půjde do prodeje (teď je na to ostatně dobrá doba, že?) a až dokončíme dělení majetku zjistím, že po letech odpírání, dřiny a bůhvíčeho ještě jsem na tom tak, že mi zbude pár set tisíc. Jedině, že bych narazil na nějakou milou dobrou duši, která výměnou za podíl na nemovistosti mou přítelkyni vyplatí. Případné nápadnice či mohovití investoři zanechte prosím kontakt pod článkem.
Druhým problémem je, že jako každý člověk kolem 30 mám trochu problém se seznamováním. Jako mnoho mých přátel zjišťuji, že většina slušných lidí je již rozebrána. Člověk v tomto věku má již nějaké standardy a požadavky, chování, zvyky a špatně se adaptuje na jiné. V mém okolí je sice několik (ženy prominou) samiček, které hledají. Problém je, že většinu z nich bych já nehledal ani za peníze a ty zbylé mají nároky postavené na sledování jihoamerických telenovel.
Ostatně to je asi poslední problém. Mé sebevědomí dostalo pochopitelně ránu. V tuto chvíli ostatně příliš nevěřím, že zrovna já můžu někoho zaujmout či přitahovat. Leda tak ukecat. A nebo zaplatit (což je pro sebevědomí velmi osvěžující - vyzkoušeno) Kde vzít sílu na další hledání? Jistě, většina mých kamarádek mě popisuje jako vtipného, milého, chytrého atd. (řekněte mi něco co nevím) člověka, který nebude mít problém někoho najít (jsi skvělej, ale já nejsem tvůj typ, promiň), takže každá ženská (já ne, promiň) po Tobě skočí. A i když jsem ještě mladý, nějak se mi nechce být sám.
Když si to tak po sobě čtu, stále se v mém povídání dívám, či odkazuji na ostatní. Co však skutečně chci já? Klid. Po všech letech pro většinu lidí nepředstavitelných problémů v rodině a jinde, po 6ti letech bez volna a odpočinku chci klid. Je to tak moc? Je to tak moc chtít někoho mít rád, kdo bude mít rád tebe, kdo bude chtít žít "normální" život? Možná jo.
Na závěr by asi měla být nějaká pointa či závěr. Něco do dá tomuto článku smysl. Pointa nebude. I když už dávám případným zvědavcům příliš mnoho indicií, budu spoléhat na obrovský prostor internetu. Má přítelkyně zase letí. Letí za svým štěstím, možná tam zůstane, možná z kufru vyháže vše své oblečení a přiveze si štěstí domů. Nevím.
V tuto chvíli rozhodně přemýšlím, že jí to rozhodování usnadním. Jen jsem se ještě nerozhodl, kdy to udělám. Nejraději bych hned. To bych se však asi ochudil o mnoho informací. Rád bych jí to "vysvětlil" (to že všechno vím) třeba hodinu před odletem. Nejvíce účinné mi to přijde cca 2 dny před odletem. Konfrontovat ji s tím, že všechno vím a ať se rozhodne žít buď svůj dosavadní život se mnou a nebo ať si vybere jiný, ale beze mě. Ona si totiž dle jejích poznámek stále myslí, že může mít oboje. To je však hluboký omyl ze kterého ji budu muset probrat.
Přátelé vím, že se příspěvky objevují sporadicky, ale vězte že za cca 3 týdny přibude další, možná i poslední.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář